Typy cílů
Cíle se obecně dají rozdělit na objektivní a subjektivní:
Objektivní cíle
Jsou měřitelné a porovnatelné se standardy nebo výkony jiných sportovců (např. uběhnout 100m pod 11s, zvýšit úspěšnost prvního podání z 60% na 70% atd.)
Subjektivní cíle
Jsou spíše prohlášením úmyslu, který se člověk chystá dosáhnout. Nejsou objektivně měřitelné (např. chci si dobře zahrát, dobře se pobavit, více se věnovat svým přátelům atd.)
Dále se v prostředí sportu cíle rozdělují na následující typy:
Výsledkové cíle
U těchto cílů je rozhodující výsledek prováděné činnosti. Ve sportu je to často vítězství nebo porážka. Jsou to cíle jako vyhrát závod, porazit soupeře, získat medaili nebo více bodů jak soupeř. Dosažení těchto cílů není ovlivněno pouze výkonem sportovce, ale i výkonem jeho soupeřů. Můžete hrát svůj nejlepší zápas a přesto můžete prohrát. Pro mnohé funguje jako mocný motivační podnět. Jeho přílišné zdůrazňování, zejména pak v průběhu zápasu či závodu, může sportovci navodit starosti o výsledek a tím zhoršení prožitku a samotného výkonu, což se samozřejmě podepíše na spokojenosti sportovce a i na výsledku samotném.
Výkonové cíle
Zaměřují se na dosažení či zlepšení určitých standardů. Jsou nezávislé na výkonu spoupeře. Leží tedy z velké míry pod kontrolou sportovce. Většinou jsou stanovovány na základě minulých výkonů, kdy se sportovec snaží o jejich vylepšení. Jsou to například cíle jako: zlepšit si dosavadní čas o 10 s, zvýšit úspěšnost trestných hodů z 5 na 7 atd.
Procesní cíle
Jsou zaměřené na činnosti, které sportovec musí v průběhu svého výkonu provést, aby dosáhl požadovaných výsledků. Tenista si může stanovit cíl, že bude pozorně sledovat letící míček, až do kontaktu s jeho raketou. Snowboardista, že bude mít mírně pokrčená kolena, tím pádem bude mít snížené těžiště, větší stabilitu a lépe se bude vyrovnávat s nerovnostmi na svahu.
Paradoxně nejlepším způsobem, jak porazit soupeře nebo vyhrát turnaj, je zaměřit se na výkonové a procesní cíle. Přílišné zdůrazňování výsledkových cílů, zejména pak těsně před zahájením utkání nebo v jeho průběhu, vytváří u sportovce starosti a úzkost, což mu svazuje nohy a nevede to k optimálnímu výkonu ani prožitku. Neznamená to však, že by výsledkové cíle byly špatné. Hrají velice důležitou roli v motivaci sportovce např. v mimo soutěžním období.
Je podstatné pracovat se všemi třemi typy cílů. Každý z nich má svá specifika a hraje podstatnou roli v optimalizaci mimostoutěžního a soutěžního chování. Jejich vhodné kombinování přispívá k dosažení lepších výsledků, než v případě použití pouze jednoho typu cílů. Na každý výsledkový cíl by si měl sportovec vytvořit několik výkonových a procesních cílů, jež mu ho pomohou dosáhnout.
Zdroje:
WEINBERG, Robert S., GOULD, Daniel. Foundation of sport and exercise psychology. [s.l.] : [s.n.], 2007. 607 s.
